Mohou se snímky řídit?

Země stoupá v dálce v ostrém kontrastu k Měsíci. Lední medvěd uvízlý na plovoucí ploše ledu. Pelikán politý olejem.

Co mají všechny tyto obrázky společného? Každý z nich sloužil jako tvář ekologických hnutí.

Největší problém ochrany moří? Nedostatek přístupu a pochopení toho, co se děje pod vodou. Fotografie nám může připomenout důvod, proč musíme všichni pracovat na zachování toho, co je krásné.

Na ostrově San Miguel se unáší chobotnice. (c) Richard Salas

V The Ocean Foundation chápeme sílu obrazů. Založil nás Wolcott Henry, fotograf National Geographic. Henry vytvořil Marine Photobank v roce 2001, webovou stránku poskytující vysoce kvalitní snímky lidských dopadů na mořské prostředí. Nápad vzešel z let, kdy jsme viděli obrázky používané v neziskových publikacích, které postrádaly schopnost inspirovat ochranu přírody.

Talentovaní fotografové jsou zásadní pro vyprávění příběhu o tom, co se děje pod povrchem a proč to musíme chránit.

Měl jsem to zvláštní potěšení sedět s přítelem, dárcem a podvodním fotografem Richardem Salasem minulý týden v Santa Barbaře.

Salas začal svou fotografickou kariéru poté, co ho středoškolský učitel odtáhl stranou a řekl mu, aby se dal dohromady. Něco cvaklo a on přestal „ztrácet čas“ a věnoval se své vášni pro fotografování.

Až na vysoké škole začal chodit pod vodu a zamiloval se do světa pod hladinou.

Po vysoké škole se více než 30 let věnoval komerční fotografii. Jeho život se obrátil vzhůru nohama, když jeho milé ženě Rebecce (se kterou jsem měl také to potěšení se potkat) v roce 2004 diagnostikovali rakovinu. S jejím vedením se znovu ponořil do své dávno ztracené vášně – fotografování pod vodou.

Richard Salas a jeho žena Rebecca, kteří mu pomohli dostat se zpět do vody.

Salas nyní vydal podmořskou trilogii knih plnou dechberoucích snímků našeho světa skrytého těsně pod povrchem. Svým mistrovským využitím světla zachycuje osobnost tvorů, kteří nám připadají tak cizí. Efektivně využívá své fotografie k propojení lidí s těmito tvory a vyvolává pocit respektu a odpovědnosti za jejich blaho.

Salas velkoryse věnuje 50 % zisku knihy The Ocean Foundation. Kupte si jeho knihy zde.

-------------

Oblíbená věc na focení?

Mým velmi oblíbeným tvorem na focení je lachtan Stellerův. Jsou to 700 kilová štěňata, která vás nikdy nenechají na pokoji. Jejich zvídavost a hravost je radost a výzva k zachycení, zatímco jsou po celou dobu tlačeni a uchopováni. Miluji jejich mimiku a obrovské zvídavé oči.

Hravý hvězdný lachtan se dívá do kamery. (c) Richard Salas 

Jaké nejkrásnější stvoření jsi zastřelil?

Manty jsou jedny z nejpůvabnějších zvířat, se kterými jsem kdy měl tu čest sdílet oceán. Některé mají šířku 18 stop a váží 3600 liber. Klouzají s lehkostí Marthy Grahamové tančící po vodním nebi. Někdy se člověk zastaví, aby se mi podíval do očí, a stává se to duchovním zážitkem, vizuální konverzací od jednoho druhu k druhému.

Nějaké zvíře, které jste ještě neviděli a které chcete zachytit na kameru?

Ještě musím být s keporkakem a těším se na ten den s velkým očekáváním a vzrušením. Slyšel jsem jejich písně a cítil, jak mi vibrují tělem, což pro mě byla čistá radost. Být ve vodě s jedním z těchto krásných obrů a vyfotografovat je je životní sen.

Co podle vás dělá dobrou fotku?

Každý obrázek, který v divákovi vyvolává emoce, je dobrý.

Španělský šátek nudibranch, jeho název pochází z jeho plaveckého stylu, který vědcům připomínal šály s třásněmi, které nosili tanečnice flamenca. (c) Richard Salas 

Kdybyste mohli být jakýmkoli zvířetem v oceánu, které byste si vybrali?

Myslím, že orca velryba by byla nejvíce vzrušující. Jsou velmi rodinní a jsou mistři moře. Jsou také velmi inteligentní. Bylo by zábavné, kdybychom všichni žili v lusku a plavali po světových oceánech se svou rodinou a přáteli.

Vidíš v oceánu něco konkrétního, co tě znepokojuje?

Odpadky mě vždy přivedou do mentálního toku na frak a zvířata s naším odpadkem uvázaným kolem krku, nohou nebo ploutví. Když jsem viděl potápěčská místa, na kterých jsem se potápěl v 70. letech, teď vypadám tak bez života. Pohled na mrtvé žraloky a další zvířata chycená do odhozených rybářských sítí.

Za kusem řasy se schovává krab plachý před kamerou. (c) Richard Salas 

Nějaké nebezpečné situace? Nějaké vtipné?

Jedinou nebezpečnou situací, ve které jsem byl, bylo, že jsem se ocitl 90 stop pod hladinou, upravoval jsem si výstroj a najednou jsem byl zasažen plnou vahou jiného potápěče, protože se příliš rychle potápěl. Byli jsme oba v pořádku, jakmile jsem zastavil jeho sestup. Moje zkušenost je taková, že nejnebezpečnějšími zvířaty pod vodou jsou lidé.

Nejzábavnější situace je sledovat mého syna, jak si sundává ploutve a zpomaleně „běhá“ po písečném dně moře. Vypadá, jako by poskakoval na Měsíci, a když vidím jeho hravou lehkost a čistou radost z toho, že je pod vodou, vždycky mě rozesměje.

Jakým výzvám čelíte pod vodou ve srovnání s focením na souši?

Nemohu tam dole dýchat, aniž bych si přinesl vlastní přívod vzduchu, takže tam dole mám jen určitou dobu a vždy se mi to zdá příliš krátké. Světlo pod vodou klesá rychleji, takže ho musím přivést víc. Slaná voda a elektronika fotoaparátu se rozhodně nemíchají. Udržet se v teple ve 41 stupňové vodě je vždy výzva, nemůžu si jít jen tak obléknout mikinu. Místa, kde se rád potápím, jsou bohatá na živiny a tak plná života, ale nevýhodou je omezená viditelnost, což je neustálá výzva.

Potápěč plave vedle žraloka velrybího. (c) Richard Salas