Existuje naděje? Můj oceánský týden Capitol Hill

Během své cesty za poznáním a plánováním své budoucnosti v oblasti ochrany moří jsem se vždy potýkal s otázkou „Existuje nějaká naděje?“. Vždycky říkám svým přátelům, že mám radši zvířata než lidi a oni si myslí, že je to vtip, ale je to tak. Lidé mají tolik moci a nevědí, co s ní. Takže… je tu naděje? Vím, že se to MŮŽE stát, naše oceány mohou s pomocí lidí růst a být znovu zdravé, ale stane se to? Využijí lidé svou sílu k záchraně našich oceánů? Toto je neustálá myšlenka v mé hlavě každý den. 

Vždy se snažím vzpomínat na to, co ve mně vytvořilo tuto lásku ke žralokům, a nikdy si to úplně nepamatuji. Když jsem byl na střední škole, přibližně v době, kdy jsem se začal více zajímat o žraloky a často jsem seděl a sledoval dokumenty o nich, vzpomínám si, že se mé vnímání začalo měnit. Začal jsem být žraločím fanouškem, kterým jsem, rád jsem sdílel všechny informace, které jsem se naučil, ale nikdo zřejmě nechápal, proč mi na nich tolik záleží. Zdálo se, že moji přátelé a rodina si nikdy neuvědomili, jaký dopad mají na svět. Když jsem se hlásil na stáž do The Ocean Foundation, nebylo to jen místo, kde jsem mohl získat zkušenosti, abych si mohl zapsat svůj životopis; bylo to místo, kde jsem doufal, že se budu moci vyjádřit a být mezi lidmi, kteří rozumí a sdílejí moji vášeň. Věděl jsem, že tohle navždy změní můj život.

Můj druhý týden v The Ocean Foundation mi byla nabídnuta příležitost zúčastnit se Capitol Hill Ocean Week ve Washingtonu, DC v Ronald Reagan Building and International Trade Center. První panel, kterého jsem se zúčastnil, byl „Transforming the Global Seafood Market“. Původně jsem neměl v plánu zúčastnit se tohoto panelu, protože mě to nemuselo nutně zajímat, ale jsem tak rád, že jsem to udělal. Měl jsem možnost slyšet počestnou a hrdinskou paní Patimu Tungpuchajakul, spoluzakladatelku sítě na podporu pracovních práv, mluvit o otroctví, které se děje na rybářských plavidlech v zámoří. Bylo mi ctí poslouchat práci, kterou odvedli, a dozvědět se o problémech, kterých jsem si nebyl tak úplně vědom. Přál bych si, abych ji mohl potkat, ale i tak je to zážitek, na který nikdy nezapomenu a budu si ho navždy vážit.

Panel, ze kterého jsem byl nejvíce nadšený, byl zejména panel na téma „Stav ochrany žraloků a rejnoků“. Místnost byla nabitá a naplněná tak velkou energií. Úvodním řečníkem byl kongresman Michael McCaul a musím říci, že jeho projev a způsob, jakým mluvil o žralocích a našich oceánech, je něco, na co nikdy nezapomenu. Moje máma mi vždycky říká, že jsou 2 věci, o kterých se jen tak s nikým nemluví, a to je náboženství a politika. Jak už bylo řečeno, vyrostl jsem v rodině, kde politika nikdy nebyla velká věc a v naší domácnosti nebyla příliš aktuálním tématem. Být schopen poslouchat kongresmana McCaula a slyšet vášeň v jeho hlase pro něco, na čem mi tak hluboce záleží, bylo neuvěřitelně úžasné. Na konci panelu panelisté odpověděli na pár otázek z publika a moje otázka byla zodpovězena. Zeptal jsem se jich: "Máte naději, že dojde ke změně?" Všichni panelisté odpověděli ano a že by nedělali to, co dělají, kdyby nevěřili, že je možná změna. Po skončení zasedání jsem se mohl setkat s Lee Crockettem, výkonným ředitelem Fondu na ochranu žraloků. Zeptal jsem se ho na jeho odpověď na mou otázku spolu s pochybnostmi, které mám, a on se se mnou podělil, že i když je to těžké a chvíli to trvá, než uvidíte změnu, ty změny stojí za to. Řekl také, že to, co ho drží v chodu, je dělat si menší cíle na cestě za konečným cílem. Když jsem to slyšel, cítil jsem povzbuzení, abych pokračoval. 

Nahoře: panel „Ochrana velryb ve 21. století“.

Vzhledem k tomu, že mám největší vášeň pro žraloky, nezabral jsem tolik času, abych se dozvěděl o jiných velkých zvířatech tolik, kolik jsem mohl. Na Capitol Hill Ocean Week jsem se mohl zúčastnit panelu o ochraně velryb a hodně jsem se toho naučil. Vždy jsem si byl vědom toho, že většina, ne-li všichni, mořští živočichové jsou nějakým způsobem ohroženi kvůli lidské činnosti, ale kromě pytláctví jsem si nebyl úplně jistý, co tyto inteligentní tvory ohrožuje. Vedoucí vědecký pracovník Dr. Michael Moore vysvětlil, že velkým problémem velryb je to, že se často zapletou do pastí na humry. Když o tom přemýšlím, nedokázal jsem si představit, že bych se staral o své záležitosti a z ničeho nic se zapletl. Pan Keith Ellenbogen, oceněný podvodní fotograf, popsal své zážitky z focení těchto zvířat a bylo to úžasné. Líbilo se mi, jak byl upřímný, když se zpočátku bál. Často, když slyšíte profesionály mluvit o svých zážitcích, nemluví o strachu, který zažili, když začínali, a když to dělal on, dalo mi to v sobě naději, že možná jednoho dne budu mít dost odvahy být poblíž těchto obrovských, velkolepá zvířata. Poté, co jsem je poslouchal, jak mluví o velrybách, jsem k nim cítil mnohem větší lásku. 

Po dlouhém prvním dni na konferenci jsem dostal tu noc úžasnou příležitost zúčastnit se galavečera Capitol Hill Ocean Week, známého také jako „Ocean Prom“. Začalo to koktejlovou recepcí v nižším patře, kde jsem vyzkoušel svou první syrovou ústřici vůbec. Byla to získaná chuť a chutnala jako oceán; nejsem si jistý, jak se v tom cítím. Jako pozorovatel lidí, že jsem, jsem pozoroval své okolí. Od dlouhých elegantních rób až po jednoduché koktejlové šaty, každý vypadal skvěle. Všichni komunikovali tak plynule, že to vypadalo, jako bych byl na srazu střední školy. Moje oblíbená část, protože jsem milovník žraloků, byly tiché aukce, zejména kniha o žralokech. Odložil bych nabídku, kdybych nebyl na mizině vysokoškolák. Jak večer pokračoval, setkal jsem se s mnoha lidmi a byl jsem prostě velmi vděčný, když jsem všechno přijal. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy byla poctěna legendární a úžasná doktorka Nancy Knowlton a udělena cena za celoživotní dílo. Poslech Dr. Knowltonové, jak mluví o své práci ao tom, co ji žene v chodu, mi pomohlo uvědomit si to dobré a pozitivní, protože ačkoli je před námi spousta práce, ušli jsme tak dlouhou cestu. 

Nahoře: Dr. Nancy Knowlton přijímá svou cenu.

Moje zkušenost byla úžasná. Bylo to skoro jako hudební festival s partou celebrit, prostě úžasné být obklopen tolika lidmi, kteří pracují na změně. I když je to jen konference, je to konference, která mi obnovila naději a potvrdila mi, že jsem na správném místě se správnými lidmi. Vím, že to nějakou dobu potrvá, než přijde změna, ale přijde a jsem nadšený, že mohu být součástí tohoto procesu.