Den Vaquity

Projekt vaquita je téměř vyhynulý.

Vědci odhadují, že tento druh nyní čítá asi 60 jedinců a rychle ubývá. Neznáme věkové/pohlavní složení zbývajících jedinců a zejména neznáme počet samic a jejich reprodukční schopnost. Pokud zbývající populace zahrnuje více samců nebo starších samic, než se očekávalo (nebo doufalo), pak je stav druhu ještě horší, než naznačuje celkový počet.

Neefektivní řízení a monitorování rybolovu.

Tenatové sítě na chytání ryb za žábry, používané legálně i nelegálně, zdecimovaly populaci vaquita. Nejvíce škody napáchal rybolov modrých krevet (legální) a totoaba (nyní nelegální); dohromady jistě zabili stovky – a možná i tisíce – vaquita od doby, kdy byl tento druh vědecky popsán v 1950. letech XNUMX. století. 

Bylo učiněno několik užitečných pokusů o obnovu druhu, ale taková opatření soustavně neposkytovala plnou potřebnou ochranu. Asi před dvěma desetiletími Mexiko svolalo mezinárodní záchranný tým pro vaquitu (CIRVA) a počínaje svou první zprávou CIRVA vytrvale doporučovala, aby mexická vláda zbavila stanoviště vaquita tenatových sítí. Navzdory různým vynaloženým snahám stále dochází k legálnímu lovu ploutvonožců (např. Curvina), nelegálnímu rybolovu do tenatových sítí se odrazilo na totoabě a ztracené nebo „duchové“ tenatové sítě také mohou zabíjet vaquitu. Nejistota ohledně rozsahu škod způsobených tenatovými sítěmi na chytání ryb za žábry pramení ze skutečnosti, že mexická vláda nemá žádný účinný systém pro sledování vedlejších úlovků vaquita v problematických lovištích. Vědci museli odvodit míru úmrtnosti vaquita ze studie provedené na počátku 1990. let a z pravidelných neoficiálních informací. 

Selhání/ztracené příležitosti ze strany Mexika, USA a Číny.

Mexická vláda a rybářský průmysl také nedokázaly zavést alternativní metody rybolovu (např. malé vlečné sítě), a to navzdory skutečnosti, že potřeba alternativního zařízení je zřejmá již nejméně dvě desetiletí a alternativy se používají v jiných zemích. Toto úsilí bylo zmařeno testováním ve špatném ročním období, blokováno hustým nasazením tenatových sítí ve výzkumných oblastech a obecně podkopáváno neefektivitou ministerstva rybolovu, CONAPESCA. 

Americká vláda přispěla zásadní vědeckou podporou pro hodnocení populace vaquita a pomohla zdokonalit malé vlečné zařízení pro použití v severním Kalifornském zálivu. USA však dovážejí většinu modrých krevet ulovených v biotopu vaquita a nepodařilo se jim omezit dovoz modrých krevet, jak to vyžaduje zákon na ochranu mořských savců. Proto jsou za klesající status vaquity také zodpovědné USA.

Čína je také vinna kvůli svému trhu s plaveckými měchýři totoaba. Obnova vaquita však nemůže být podmíněna myšlenkou, že Čína tento obchod zastaví. Čína dlouho nedokázala prokázat, že dokáže kontrolovat obchod s ohroženými druhy. Zastavení nelegálního obchodu s totoabou bude vyžadovat útok na ni u jejího zdroje. 

Záchrana vaquity.

Různé druhy mořských savců se vzpamatovaly z podobných nízkých počtů a my jsme schopni zvrátit úbytek vaquita. Před námi je otázka: „Máme hodnoty a odvahu zavést nezbytná opatření?

Odpověď zůstává nejasná.

V dubnu 2015 mexický prezident Nieto zavedl dvouletý zákaz tenatových sítí na chytání ryb za žábry v současném rozsahu vaquita, ale tento zákaz vyprší v dubnu 2017. Co udělá Mexiko poté? Co udělají USA? Zdá se, že hlavními možnostmi jsou (1) zavedení a vymáhání úplného, ​​trvalého zákazu veškerého lovu tenatových sítí na chytání ryb za žábry v celém areálu vaquity a odstranění všech sítí pro lov duchů a (2) odchyt některých vaquit, aby se zachovala populace chovaná v zajetí, kterou lze použít pro obnova divoké populace.

Ve své nejnovější (7.) zprávě CIRVA tvrdí, že v první řadě je nutné tento druh zachránit ve volné přírodě. Jejím zdůvodněním je, že divoká populace je nezbytná pro zajištění obnovy druhu a zachování jeho přirozeného prostředí. S tímto argumentem sympatizujeme, protože je z velké části zamýšlen přimět mexické rozhodující činitele, aby podnikli odvážné kroky, o kterých se po desetiletí debatuje, ale neefektivně je prosazuje. Rozhodování mexických nejvyšších představitelů a trvalé vymáhání ze strany mexického námořnictva podporovaného Sea Shepherd je klíčem k realizaci této možnosti. 

Pokud je však minulost nejlepším prediktorem budoucnosti, pak neustálý úbytek druhu naznačuje, že Mexiko účinně nezavede a neudrží úplný zákaz včas, aby druh zachránilo. V tomto případě se zdá, že nejlepší strategií je zajistit naše sázky tím, že vezmeme do zajetí nějakou vaquitu. 

Zachování populace v zajetí.

Populace v zajetí je lepší než žádná. Populace v zajetí je základem naděje, jakkoli může být omezená.

Odvedení vaquity do zajetí bude zásadním úkolem vyžadujícím, abychom překonali značný počet výzev a potřeb, včetně financování; umístění a odchyt alespoň malého počtu těchto nepolapitelných zvířat; doprava do zařízení pro zajetí nebo do malého chráněného přírodního mořského prostředí a ubytování v něm; zapojení nejlepších dostupných veterinárních a chovatelských pracovníků mořských savců spolu s nezbytnými zásobami a vybavením; přístup do diagnostických laboratoří; poskytování potravin pro jednotlivce v zajetí; skladovací prostory s možností napájení a mrazničky; bezpečnost pro vaquita a veterinární/chovatelský personál; a podpora z místní oblasti. Bylo by to úsilí „Zdrávas, Mary“ – obtížné, ale ne nemožné. Přesto před námi nikdy nebyla otázka, zda můžeme zachránit vaquitu, ale zda se tak rozhodneme udělat.