Oznamujeme Boyd Lyon Scholar 2024

Boyd Lyon Sea Turtle Fund každoročně pořádá stipendium pro studenta mořské biologie, jehož výzkum je zaměřen na mořské želvy. Letošním vítězem je Jaime Restrepo.

Přečtěte si shrnutí jeho výzkumu níže:

Pozadí

Mořské želvy obývají během svého životního cyklu odlišné ekosystémy; běžně se zdržují v definovaných oblastech shánění potravy a půl roku migrují na hnízdiště, jakmile se stanou reprodukčně aktivní (Shimada et al. 2020). Identifikace různých stanovišť používaných mořskými želvami a jejich propojení je klíčem k upřednostnění ochrany oblastí potřebných k zajištění plnění jejich ekologických rolí (Troëng et al. 2005, Coffee a kol. 2020). Vysoce stěhovavé druhy, jako jsou mořské želvy, závisí na klíčových prostředích, aby se jim dařilo. Ochranné strategie na ochranu těchto druhů budou tedy jen tak úspěšné, jak úspěšné bude postavení nejslabšího článku napříč migrační cestou. Satelitní telemetrie usnadnila pochopení prostorové ekologie a migračního chování mořských želv a poskytla vhled do jejich biologie, využívání stanovišť a ochrany (Wallace et al. 2010). Sledování hnízdících želv v minulosti osvětlovalo migrační koridory a pomáhalo lokalizovat oblasti, kde se krmí (Vander Zanden et al. 2015). Přes velkou hodnotu v satelitní telemetrii studující pohyb druhů je jednou z hlavních nevýhod vysoká cena vysílačů, která často vede k omezené velikosti vzorků. Pro kompenzaci tohoto problému byla stabilní izotopová analýza (SIA) běžných prvků nalezených v přírodě užitečným nástrojem k identifikaci oblastí spojených pohybem zvířat v mořském prostředí. Migrační pohyby lze sledovat na základě prostorových gradientů v izotopových hodnotách primárních producentů (Vander Zanden et al. 2015). Distribuci izotopů v organických a anorganických hmotách lze předpovídat popisem podmínek prostředí v prostorových a časových měřítcích, vytvářejících izotopové krajiny nebo izokrajiny. Tyto biochemické markery jsou indukovány prostředím prostřednictvím trofického přenosu, proto jsou všechna zvířata ve specifikované lokalitě označena, aniž by musela být zachycena a označena (McMahon et al. 2013). Díky těmto charakteristikám jsou techniky SIA efektivnější a nákladově efektivnější, umožňují přístup k většímu vzorku a zvyšují reprezentativnost studované populace. Provádění SIA vzorkováním hnízdících želv tedy může poskytnout příležitost posoudit využití zdrojů v oblastech shánění potravy před obdobím rozmnožování (Witteveen 2009). Kromě toho lze ke stanovení prostorové konektivity v biogeochemických a ekologických systémech použít srovnání předpovědí izokrajiny na základě SIA ze vzorků shromážděných napříč studijní oblastí s pozorovacími daty získanými z předchozích studií opětovného zachycení značek a satelitní telemetrie. Tento přístup je proto velmi vhodný pro studium druhů, které mohou být pro výzkumníky nedostupné po významná období jejich života (McMahon et al. 2013). Národní park Tortuguero (TNP), na severním karibském pobřeží Kostariky, je největší hnízdiště zelených mořských želv v Karibském moři (Seminoff et al. 2015; Restrepo a kol. 2023). Údaje o návratu značek z mezinárodních odchytů identifikovaly vzory rozptýlení po hnízdění z této populace po celé Kostarice a v 19 dalších zemích v regionu (Troëng et al. 2005). Historicky se výzkumné aktivity v Tortuguero soustředily na severních 8 km pláže (Carr et al. 1978). V letech 2000 až 2002 cestovalo deset satelitně označených želv vypuštěných z této části pláže na sever do neritických potravních oblastí u Nikaraguy, Hondurasu a Belize (Troëng et al. 2005). Ačkoli informace o návratu ploutvových štítků poskytly jasný důkaz o tom, že se samice vydaly na delší migrační trajektorie, některé cesty dosud nebyly pozorovány v pohybu želv označených satelitem (Troëng et al. 2005). Osmikilometrové geografické zaměření předchozích studií mohlo ovlivnit relativní podíl pozorovaných migračních trajektorií a převážit význam severních migračních tras a oblastí pro potravu. Cílem této studie je vyhodnotit migrační konektivitu pro populaci želvy zelené zhodnocením izotopových hodnot uhlíku (δ 13C) a dusíku (δ 15N) pro domnělá stanoviště pro hledání potravy v Karibském moři.

Očekávané výsledky

Díky našemu vzorkování jsme již shromáždili přes 800 vzorků tkání od želv zelených. Většina z nich pochází z Tortuguera, přičemž sběr vzorků v oblastech shánění potravy bude dokončen v průběhu roku. Na základě SIA ze vzorků odebraných v celém regionu vygenerujeme model izosféry pro zelené želvy v Karibiku, představující odlišné oblasti pro hodnoty δ13C a δ15N v biotopech mořské trávy (McMahon et al. 2013; Vander Zanden et al. 2015) . Tento model by pak byl použit k posouzení odpovídajících oblastí kování u želv zelených hnízdících v Tortuguero na základě jejich individuální SIA.