Workshop BBNJ v Kostarice

Strávil jsem 8. a 9. března v Puntarenas v Kostarice na středoamerickém workshopu zaměřeném na rozvoj kapacit pro ministerstva zahraničí zapojených do reakce na žádost Valného shromáždění OSN (VZ OSN) rezoluce 69/292 o vyjednávání nového právního nástroje k řešení zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti mimo národní jurisdikci (BBNJ) v rámci Úmluvy OSN o mořském právu a pomoci celosvětovému společenství realizovat cíle udržitelného rozvoje OSN (zejména SDG14 o oceánech). 

Co takhle za hubičku? Překlad: pomáhali jsme vládním lidem, aby byli připraveni vyjednávat o tom, jak chránit rostliny a zvířata, která jsou mimo zákonnou kontrolu jakéhokoli národa v hlubinách a na hladině pověstného volného moře! Kde jsou piráti…

Na workshopu byli zástupci Panamy, Hondurasu, Guatemaly a samozřejmě našeho hostitele Kostariky. Kromě těchto středoamerických národů tam byli zástupci z Mexika a pár lidí z Karibiku.

71 % povrchu naší planety tvoří oceány a 64 % z toho tvoří volné moře. Lidské aktivity se odehrávají ve dvourozměrných prostorech (mořská hladina a mořské dno) i trojrozměrných prostorech (vodní sloupec a podloží mořského dna) volného moře. Valné shromáždění OSN požádalo o nový právní nástroj, protože nemáme jediný příslušný orgán odpovědný za oblasti BBNJ, žádný nástroj pro mezinárodní spolupráci a žádný plně formulovaný způsob, jak uznat, jak sdílet oblasti BBNJ jako společné dědictví pro všechny na planeta (nejen ti, kteří si mohou dovolit jít a vzít to). Stejně jako zbytek oceánu je i volné moře ohroženo známými a kumulujícími se hrozbami a lidskými tlaky. Vybrané lidské činnosti na volném moři (jako je rybolov nebo těžba nebo lodní doprava) jsou řízeny specifickými odvětvovými organizacemi. Chybí jim konzistentní právní režimy nebo pravomoci a rozhodně nemají žádný mechanismus pro meziodvětvovou koordinaci a spolupráci.

Naši aktuální řečníci, případové studie a diskuse u kulatého stolu potvrdily výzvy a diskutovaly o řešeních. Strávili jsme čas povídáním o sdílení přínosů mořských genetických zdrojů, budování kapacit, převodu mořské technologie, nástrojích správy na základě oblastí (včetně chráněných mořských oblastí mimo národní jurisdikci), hodnocení dopadů na životní prostředí a průřezových otázkách (včetně důvěryhodného vymáhání, dodržování předpisů a sporů). rozlišení). V zásadě je otázkou, jak přidělit štědrost na volném moři (známou i neznámou) způsobem, který řeší globální společné dědictví. Zastřešujícím konceptem byla potřeba řídit využívání a činnosti způsobem, který je dnes spravedlivý a spravedlivý pro budoucí generace.

Byl jsem tam pozván, abych hovořil o Sargasovém moři ao tom, jak je „řízeno“ jako oblast mimo národní jurisdikci. Sargasové moře leží v Atlantiku a je z velké části definováno čtyřmi významnými oceánskými proudy, které tvoří vír, v němž rostou velké rohože sargasu. Moře je domovem řady stěhovavých a jiných druhů po část nebo celý jejich životní cyklus. Sedím v Sargasově mořské komisi a jsme hrdí na to, jakým způsobem jdeme vpřed. 

Už jsme udělali svůj domácí úkol a předložili vědecký případ týkající se jedinečné biologické rozmanitosti Sargasového moře. Vyhodnotili jsme jeho stav, inventarizovali lidské aktivity, stanovili naše ochranářské cíle a definovali pracovní plán, jak naše cíle na našem území sledovat. Již nyní pracujeme na získání uznání našeho zvláštního postavení u příslušných a kompetentních institucí, které se zabývají rybolovem, stěhovavými druhy, lodní dopravou, těžbou na mořském dně, kabely na mořském dně a dalšími činnostmi (více než 20 takových mezinárodních a sektorových organizací). A nyní zkoumáme a píšeme náš plán správy pro Sargasové moře, první „plán řízení“ pro oblast volného moře. Jako takový bude pokrývat všechna odvětví a činnosti v Sargasovém moři. Kromě toho poskytne komplexní rámec pro ochranu a udržitelné využívání tohoto ikonického ekosystému, který zcela leží mimo jakoukoli národní jurisdikci. Je pravda, že Komise nemá žádné zákonné řídící pravomoci, takže budeme pouze dávat pokyny našemu sekretariátu a radit signatářům Hamiltonovy deklarace, která ustavila oficiální oblast spolupráce Sargasového moře, a naší komisi. Bude to Sekretariát a signatáři, kdo bude muset přesvědčit mezinárodní a sektorové organizace, aby se těmito doporučeními řídily.

Poučení získaná z naší případové studie (a dalších), jakož i odůvodnění zdůvodnění vyjednávání o novém nástroji, jsou jasná. Tohle nebude jednoduché. Současný systém minimálních regulačních struktur standardně prospívá těm, kteří mají větší technologické a finanční zdroje. Náš současný systém obsahuje také komunikační, regulační a další výzvy. 

Pro začátek je zde málo „příslušných orgánů“ a malá koordinace, nebo dokonce komunikace mezi nimi. V mnoha z těchto mezinárodních a sektorových organizací jsou zastoupeny stejné národní státy. Přesto má každá organizace své vlastní zvláštní smluvní požadavky na ochranná opatření, proces a kritéria rozhodování. 

Kromě toho se někdy zástupci jakéhokoli daného národa v každé organizaci liší, což vede k nejednotným postojům a prohlášením. Například zástupce země v IMO a zástupce této země v ICCAT (orgán pro řízení tuňáků a stěhovavých druhů) budou dvě různé osoby ze dvou různých agentur s různými směrnicemi. A některé národní státy jsou přímo odolné vůči ekosystémovým a preventivním přístupům. Některé organizace nesou důkazní břemeno nesprávné – dokonce žádají vědce, nevládní organizace a bránící se národní státy, aby prokázaly, že existují negativní dopady rybolovu nebo lodní dopravy – místo aby uznaly, že negativní dopad musí být zmírněn pro dobro všech.

Pro naši případovou studii nebo v tomto novém nástroji řešíme konflikt ohledně práv na udržitelné využívání biologické rozmanitosti. Na jedné straně máme biologickou rozmanitost, rovnováhu ekosystémů, sdílené výhody a odpovědnosti a řešení pandemických lékařských hrozeb. Na druhé straně se zaměřujeme na ochranu duševního vlastnictví, které vede k rozvoji produktů a zisků, ať už odvozených ze suverenity nebo práv soukromého vlastnictví. A přidejte k tomu, že některé z našich lidských činností na volném moři (zejména rybolov) již ve své současné podobě představují neudržitelné využívání biologické rozmanitosti a je třeba je zastavit.

Bohužel, národy, které jsou proti novému nástroji pro řízení biologické rozmanitosti mimo národní jurisdikce, mají obecně zdroje na to, aby si vzaly, co chtějí, kdy to chtějí: pomocí moderních lupičů (pirátů) podporovaných jejich domovskými národy, jako tomu bylo v 17., 18. 19. století. Stejně tak tyto národy přistupují k jednání s velkými, dobře připravenými a dobře vybavenými delegacemi s jasnými cíli, které podporují jejich individuální zájmy. Zbytek světa se musí postavit a být počítán. A naše skromné ​​úsilí pomoci jiným, menším rozvojovým zemím, aby byly připraveny, se možná vyplatí.